Ukázka z knihy:

 

První máj, lásky čas

 

Ještě z dob, kdy byl v kurzu Mácha a veršíky byly vydávány pouze knižně (na rozdíl od dnešní doby, kdy je obsáhlé veršované dílo hitem sms zpráv), zůstal v mé paměti slogan, že první máj je lásky čas. Přechodnou dobu asi dvaceti let vystřídal „lásky čas“ pojem „svátek práce“, ale zdravým lidským rozumem láska zvítězila nad oslavou pracovních úspěchů pečlivě naplánovaných v pětiletkách (lze aplikovat známé, že láska zvítězila nad lží a nenávistí). Lásku prožije snad každý aspoň jednou za život a rád. O práci se to říct nedá.

 

Už si ani nevzpomenu, kolik prvních májů jsem očekávala políbení pod rozkvetlou třešní. Pak jsem také mívala představy žádosti o ruku v rozkvetlých alejích, ale místo prstenu s perlou jsem vždycky dostala do ruky jen mávátko do průvodu. Za mého mládí prostě svátek práce převažoval nad důkazy lásky. Teď, když už nic tak samozřejmého jako práci neoslavujeme, vysvitla mi alespoň malá naděje, že se to zlepší a budu prvomájově políbena. Bohužel už od rána slýchám věty: „Tebe včera neupálili? Tak si vezmi koště a odleť.“ Mohlo to dopadnout hůř. Mohl chtít, ať třeba tím koštětem zametu v předsíni.

 

Obávám se však, že bych ten prvomájový polibek samou radostí stejně neustála. Už v předvečer, tedy při oslavách čarodějné noci, jsem s ostatními kamarádkami v civilním převleku posilovala sebevědomí kapkami alkoholového moku. No, většími kapkami. Úplně obrovskými kapkami! Netuším, kudy jsem letěla zpátky domů, ale probudila jsem se v posteli plné květin. Byly rozházeny všude kolem mě. Nejprve jsem se posadila a zděšeně se rozhlédla, jestli neležím na pohřebním katafalku totálně mrtvá. Poznávala jsem naštěstí svou ložnici i svou postel a vytušila jsem tedy v to prvomájové ráno neutichající romantiku mého bývalého manžela, když už se opět zabydlel. Bylo mi krásně při představách, jak mě spící zasypává květinami, aby mé ranní prvomájové probuzení bylo to nejkrásnější. Romantika začala vyprchávat rychleji než alkohol z mé krve při myšlence, jak velká je moje alergie na květiny. Jestli mě ten pacholek nechtěl spíš zabít! Škodolibě jsem se usmála, neboť se mu to nepovedlo a kupodivu se nedostavila ani alergická reakce. Z toho mi vyplynulo zjištění, že alergie se dá přepít. Vodka je antihistaminikum.

 

Stále jsem ležela v posteli domnívajíc se, že mi takto vyzdobil květinami lože vlastní bývalý manžel, a točila se mi z té radosti hlava. V některých chvílích tak moc, že jsem se snažila nahmatat kyblík pod postelí, který tam občas uklidím. Tedy to byla včera dámská jízda!

 

Vstala jsem z postele a původně jsem chtěla najít muže mých bývalých a budoucích snů, abych mu za tu prvomájovou romantiku poděkovala. Vzala jsem nejprve útokem koupelnu a zděšena jsem na sebe koukala do zrcadla. Jo… Káča tam byla, ale věnec zvadlých pampelišek kolem krku a plyšová myš přišitá na rameni svetru, který jsem si zřejmě v noci nestihla svléknout, doplňovaly kolorit mého zeleného obličeje. Chrápání z kuchyně, kde na kanapi ležel „romantik“, napovídalo, že jsme v tu chvíli ideální pár. Počala jsem ho budit a tím pádem právě nastalo již ono zmíněné: „Tebe včera neupálili? Tak si vezmi koště a odleť.“ Nedávalo mi smysl, že by onen muž byl schopen těch kytek v mé posteli. Začala jsem mít obavu, jestli jsem náhodou v noci nepřišla s nějakým jiným chlapem domů v zapomnění, že už mám zpět podnájemníka. Rozběhla jsem se po celém domě a vyhledávala „stopy“ včerejší noci. Nenašla jsem nic podezřelého. Jen ty kytky… Kdyby byly třeba aspoň řezané, ale byly to především narcisy, některé i s hlínou a cibulkami. Že by zahradník?